Na mysl dere se mi stále stejná myšlenka,připadám si trochu jak v Říši divů Alenka...Je jaro a zas si můžem hrát,a venku na vyhřátých loukách se nekonečně milovat. Je jaro a ptačí zpěv jak polední orchestr,a i kdyz ostré nemám ráda, všude nacpu worchester...Je jaro a tak připadám si zas,jako by nikdy nebyl žádnej mráz.Je jaro a tak zas zahříváš mi lýtka,jsi můj brouk a já tvoje kytka. Je jaro a tak klidně to zakřičím do světa,že ty jsi můj tohleto a já tvoje tahleta.