Čím blíž pohlédla duše do hladinystojící na písku, bosá, klidná…Tím víc se naplnil čas daný životujakoby mimochodem, přes rameno…/uslyšela hvízdat ptáky…/Vzdálené vlny, blízké vlnky, pěna na kotnícíchSvět je královstvím pro Neználkypouští pro sečtělé… Drahokamypovalující se v písku, neodvaneš...spláchneš… tíhu nezvaného krásna, dokonalosti…nesetřeš slzu vodou z moří, naleznešměkkou náruč řeky, jen Domav údolí ticha, zelených trav…Tvá duše kvete, v tichu hladinyzdvihá se ke slunci, nečekaný…záblesk nad ránem něžnosti -- bílý lotosový květ, tak jak ho znášříká – pojď…
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele Ahajas, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Juj,to je krasnee,hnedka bych se prenesla jinam,bez vahani