V mozolnaté ruce kvítek chrpybarvou podobný odlesku jejích očíkteré tak milujeS tím kvítkem po její nahé krásesliby a naděje něžně malujeNa mučícím skřipci zlomená trpící postavaNad ní muž v kápiv obnažené syrové pravdě postáváPramínkům jejích bohatých vlasůtiše zkoumavými ústy šeptáo podmanivosti jejich vůně a v slunci zářiSvými dechu beroucími polibkydá pocítit žár a něhujejím zasněným víčkůma běloskvoucí tvářiPach škvařícího se lidského masabělostný žár želez žhavenýchVýkřiky děsu a tváře zkřivené hrůzoučlověčích trosek utrpením znavenýchV nepodobné rozdílnosti vábeníkřehká ženskost a pod ní medvědí kůžeOn dotýká se opatrně hebkosti jejího tělana kterém po koupeli jest ještě plátky rudé růžeOtázky,otázky a škodolibý smíchkdyž srdce rvoucí výkřik doprovodilve španělské botě hřebyhluboko do kostí vnořenýchPleskání vyříznutých jazykůutržených páchnoucích částí těldo starého zkrvaveného vědravhozenýchTa překvapující milující něžnostv tak velkém tělejenž jednou ranoui medvěda skoliloTa lehkost doteků její krásné tělojak křídla anděla rozevřeloa pohár nekonečné vířivé rozkošedoliloOpět a vždy stále je z krásy své milující ženyv tenatech citů a lásky jatVšak nechtě zas musído dnešní služby k hradnímu pánusvou práci jít dobře dátOn...mistr KAT
medulka
Potřísněn krví v očích prázdnotu z bolesti těl a utrpení ve službě pánu hledání pravdy a usmíření když vrací se domů ve dveřích odlesk plamenů vzpomínky běží zpět do chladné kobky kamenů kdy ve výkřicích přiznání pravda ukrytá většinou není tenhle žár je však jiný prázdnota v světlo se změní do jejích očí se noří a vnímá ty jiskry štěstí srdcem se rozlije teplo on v její náruči povolí pěsti.