Jsem rozporuplnájsem rybka zlatá, co v tiché vodě si pluje,šupiny nemaje,však jsem nahatájsem oděná i neoděnádo tvých chřadných zábran,mám srdce rozedrané od ran,co posbírala jsem nadšenájsem kohout na dvoře,co kokrhá každé ráno,jak je mi jen dáno,abych mohla vstát z hořejsem prádlo visící ve větru,kde mé srdce volá,ať tvé se k mému přidá,myšlenky mé vlají v nitrumém...jsem milující bytost,čekám, žárem hořím,tu skálu přede mnou asi zbořím,jsi můj hostjsem pokrytá sněhovými vločkami,co hřejía hned roztávají,a tak chodím spát se svými ovečkamijsem vlakové nádraží,kde míjí se vlaky,touha má vylétá nad oblaky,že jednou se mi najít tě podaří
miluška medvídková
jsem plná krásných pocitů i žalů jsem rybka v zlaté síti co hledá úniku jsem žena, která tolik ví a přesto hledá stále jsem světlo i tma jsem radost i smutek nevidíš, sakra, že jsem tvoje?
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.