Háv, jenž slušívá pouze známému,a sedí nám jako ulitý,byť stokrát přešitý,deštěm a slzami smáčený,ve střípcích štěstí balený.jako když ve vzduchu cítíš jaro,jako když plní se vše, o čem se ti zdálo,jako když máš chuť už nikdy netoužít po jiném víně,jako když teplo rozlije se ti v klíně,jako když z očí tryská ohňostroj,jako když světlušek všude kol roj,jako když víte, že dýcháte jeden vzduchjako když jeden pro druhého jstevyhynulý živočišný druh.A pak zatáhne se opona,ozve se bouřlivý potlesk,pár pugétů na scénuv očích diváků dojemný lesk.A háv musí dolů, uložen něžně do skříně,zpět rychle do civilu,a tvářit se upřímně.