Mnohé věci – často velice důležité – přehlížíme. Třeba takový toaletní papír. Je prostě úplně „na hov*o“, nejdřív ho pošlem „do p*dele“ a pak „do hajzlu“. A přitom jak moc by nám chyběl… A kdo o něm kdy napíše oslavnou báseň? Tak jako malou omluvu… Jenom ty smíš pohledět jen ty smíš tak blízko být nikdo jiný lépe nesvede tak důvěrně mě políbit bez tebe nechci žít za vše děkuji velice vždy blízko chci tě mítať mám tě vždycky po ruce tvé doteky jemné vždy budí vděčnost ve mnědíky že jsitady a teď...
medulka
Napsat oslavnou báseň to není věru jen tak abys vystihl vše přesně měl bys adresáta znát napadlo by mě spousta věcí kterým verše bych psát chtěla ale na toaletní papír já bych fakt zapomněla