Je tomu spoustu let, co zemřela poslední vílaLeckdo teď nevěří tomu, že vůbec kdy žilaZemi tehdá vládnul přísný králDal popravit každého, kdo se smálV celém království byl smutek, převládala agreseDříve se lidé domnívali, že je to receseV lese žila spousta víl, každá z nich krásná jak senÚsměv na tváři všechny měly, den co denJednou král vyjel na lov, a spatřil vílyVíly co se smály, byly nepohodlnýmiI rozhodl se jednou král, podplatil soudceNa víly podal žalobu: Že smějou seŽe dávají najevo svoji radost, svůj názorŽe říkají pravdu, a mají svůj praporSoudce dal všechny víly popravit, utekla jenom jednaArganny se jmenovala, Pásl jsem jednou ovečky, už se pomalu stmívaloVyrušil mě křík, až hrdlo se mi z toho svíraloNajednou vidím že v lese, něco divného se dějeFízlové zatýkaj Arganny, do breku z toho mě jeArganny křičí ze všech sil: „Nevzdám to, nikdy“Ale její slova jsou marná, nepřekecá fízlyJeště ten večer po náměstí, hlava se kutálíOdešla poslední naděje, občané prohráliU hřbitova znějí housle, v kostele hrají varhanySbohem má malá vílo, sbohem, ArgannySbohem poslední naděje, jež ještě království zbývalaBudu na tebe vzpomínat, že jsi to nikdy nevzdalaNemůžu králi vzdorovat, používá moc přísné trestyNa tom je jasně vidět, že pro krále nepohodlní musí z cestyZapálím za tebe svíčku, až půjdu kolem souduAby všichni věděli, že na tebe nezapomenuProsím tě, Arganny, vrať se, je to tu samý hříchNa hradě se totiž bojí, že vládnout bys mohla místo nichA to oni nemohou dopustit, radši nechají občany okrádatOkrádat je o smích, a o zemi se nestarat