Brouzdám...

Hlavní strana > Diskuzní fórum > Literární koutek > Detail diskuze

17.02.2010 - 18:52

Wolfinka

Brouzdám...

Kočičky vylézají z útulnosti nitra,ani o tom neví...Hladí cosi měkce, pod tvou tváří jívyDnes jsme tady. Zítra tam,ač na věčnost jsou slyšet zvony- dětského údivu na návsi ŽivotaKdo vyplul, ztroskotal...a znovu touží ploutKočičky ukazují hlavyJaro! Je to tady!Toužím boty zout,jak brouzdám... :74:

K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.

(Přihlásit)

Řazení:

17.02.2010 - 19:29 | Filtr

karamel

Stojím tu sám u cesty a rostu již sto let.Vzpínám své větve k nebi a děkuji Bohu za život. Každý den se radují z východu slunce, dokáži vzdorovat vichru a bouří, jsem domovem ptáků i brouků, v mém stínu odpočívá zvěř i člověk. A právě Tobě, člověče,stojím v cestě, kterou chceš rozšířit. Jsem silný a chráním slabé, ale bojím se, člověče, Tvých rukou, které dovedou zabíjet. Chci žít, rozdávat radost a krásu, a proto Tě, člověče, prosím, nezabíjej mě. (není moje)

K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.

(Přihlásit)