Amore, prosím, vyrveš svůj šíp z mého srdce...?Teď jenom bolest mi působí...já pomůžu ti-vidíš moje ruce?však jejich síla jen bolest násobí...Amore,sliboval jsi lásku,z níž se hlava točía číši života po okraj mi naplní...teď však slzy linou se z mých očíjá a on-bez sebe-nejsme úplní...Amore, jak jsi mi mohl takhle lhát...?Že prý láska životu smysl dává?Možná bych se měla omlouvat a nebo kát,že jsem si dovolila mít ráda...Amore...vezmi si ten šíp...nevadí, že bolet to budetřeba bez něho bude mi lípmůžeš ho pak použít jinde-vlastně všude,tam,kde o lásku žadonípro mne však má hrana už nezvoní..už ne...Amore...
buba
I Amorek může být trošku popleta, a někdy šíp od srdce k srdci přelétá. Nevím,kdy by se člověk měl cítit hůř, a nebo líp,zda když se trefuje, nebo vyhýbá ten lásky šíp.
A zdalipak on,za vše může, je jen z lásky,čistý bůžek, co pak city ženy a muže, na trh,se nese kůže, kdopak vztahy zmůže?
Víme,jak zklamání bolí, nejen my,ale i Amorek se bojí, po šípu,rány se těžko hojí, komu by on Tvůj šíp dal, vždyť ráda,můžeš míti dál, jen však,aby za to člověk stál.
A možná,jeho míření bylo jisté, však srdcí souznění,není vždy čisté. Nech svůj šíp,třeba chvíli spát, třebas sama,budeš ho chtít dát, až zase hrana zazvoní, Amor jako na koni, Láskou z květů zavoní.