PohádkaMlha se pozvedá s rozbřeskem svítání, světlo se rozlévá pomalu po kraji.Rytíři, co se znaj, dostali pozvání, přijíždí na turnaj, v lesku a ve zbroji. List, který dorazil, s pečetí královskou, vznešeně promluvil, rytíře zvou. Okraje džbánů přetékaj vínem, jen jeden z pánů, zůstane králem. A tak se sjíždí, ti králové zítřejšía to co se blíží, je pohádka včerejší. A tak se sjíždí a jen jeden v srdci má,to co se blíží a s láskou se protíná.A tak se sjíždí a já jen jedno vím, že ráno se blíží a já se probouzím.Komtesa v pokoji upustí čelenku, dívá se v naději na sebe z copánků. Ten který přijel prý, z tisíce důvodů, tvrdí, že neznámí, když vchází do schodů.O ruku požádá, nabídne království, neví, že v srdci má největší bohatství.S pohledem, který zve, ruku svou pozvedá, ke svojí princezně, pohádka začíná. A tak se sjíždí...