Někdy se nestihne říct "sbohem"a duši to pak tíží,nečekaně se smutek plížía podlamuje kolena.Tělo se houpe v žalostné křeči,u srdce to svítáa nutí to k pláči.Do ticha se omlouváma možná čekám odpověď...Pěřinou se zakrývám,do tmy se zadíváma sním o možnosti dožít těch pár slov, pár vět a možná i objetí...Navždy se budu loučit sama,ve tmavé samotě dušea doufat, že "tam"to stejně víš, slyšíš či cítíš.... jak moc je mi to líto..