Někdy se nestihne říct "sbohem"a duši to pak tíží,nečekaně se smutek plížía podlamuje kolena.Tělo se houpe v žalostné křeči,u srdce to svítáa nutí to k pláči.Do ticha se omlouváma možná čekám odpověď...Pěřinou se zakrývám,do tmy se zadíváma sním o možnosti dožít těch pár slov, pár vět a možná i objetí...Navždy se budu loučit sama,ve tmavé samotě dušea doufat, že "tam"to stejně víš, slyšíš či cítíš.... jak moc je mi to líto..
karamel
Loučím se, líbám Tě Na ústa, na duši Co pro mne znamenáš Nikdo as netuší Ani Tvá rodina Ani Tví blízcí Jsem jen Stín odjinud A jím též být chci Možná Tě navštívím Bez vědomí Tvého Zachovám kouzlo Jež z neznámého
Jen oči zavři Můžeš mne vidět Jen tak se před Tebou Nebudu stydět
Elatka
» karamel
No já to napsala a seděla a koukala na to, že je to takové nevhodného, ale když.. jaké slova k tomu napsat? Ono je v tomhle směru těžké se jakkoli vyjádřit.