Někdy se nestihne říct "sbohem"a duši to pak tíží,nečekaně se smutek plížía podlamuje kolena.Tělo se houpe v žalostné křeči,u srdce to svítáa nutí to k pláči.Do ticha se omlouváma možná čekám odpověď...Pěřinou se zakrývám,do tmy se zadíváma sním o možnosti dožít těch pár slov, pár vět a možná i objetí...Navždy se budu loučit sama,ve tmavé samotě dušea doufat, že "tam"to stejně víš, slyšíš či cítíš.... jak moc je mi to líto..
medulka
Někdy se nestihne říct co se tolik chtělo potom se zvýší tlak a srdce v tichu osamělo bolest pak přes řasy na tváře v proudech proráží a kapky z moře pomalu prosáknou místa v polštáři
a tak jen zavřít oči stačilo by snad ve chvíli přenést se v mostu času tak jako z květů motýli však zbývá jen věřit že není nic konečné a ta slova do ticha zašeptat byť zdá se to zbytečné