Deroucí se na povrchobrovský žalze srdce vytesaný šachový králpatovou situaci po sobě zanechal bitvu svou nevyhrál, ani neprohráljen krví svou vlastní popravu podepsalnakročil beze strachuvstříc svému štěstído smyčky šibenice jense zaťatou pěstí,čekal a čekána verdikt časunahý se modlí za tvojí spásuvšak uprostřed partie na kraji začátkunavléká katovisvou vlastní oprátkuzakletý pocitem svého hoředává si vlastní mat na dně mořebez květů růže letní mrázbez slunce denjen relativní časteď staví svou podstatu zapomněnípři každém dalším probuzeníprotože víme, že nikdo z násnechceme už v odpověďislyšet svůj hlas.....
Uttami
uuch V životě rozehráváme spoustu takových šachových her...nevíme jak moc jsou důležité,jak dlouho budou trvat a kolik jich bude.Často ani nevíme jaký tah jsme udělali sami a jaký tah jsme udělali spolu s osudem.Je tu naděje a volba,můžeš figurky vrátit na místo(pokud budou chtit a budou tak silné na to se znovu zvednout) a hrát od začátku.Nebo rozehrat jinou hru.Věř v sám sebe,ve své vnitřní já-není pochyb že hra proběhnout měla pevně se opět postavit na nohy,protože není ostuda spadnout(to prostě musí být),ale dlouho ležet