Je krásné chladné, mlhavé ráno,ano to ráno, které většina lidí nanávidí.Zas mám tu svou melancholickou náladu.Vyrážím tam, na místa, kde se čas zastavil,kde jsem sám sebou, daleko od lidí,tam kde mohu tiše snít, kde mně nikdo nevidí.V té tiché klidné mlze,jsou všechny běžné věci,najednou tak tajemné, tak klidné a něžné přeci, jak si jen představit lze.Duše tiše opustí tělo, spojí se se světem okolo,stoupá tiše ve spirále času,vnímá už jen všechnu tu krásu.Nasává energii stromů, ptáků, se světem se proplétá.Vzlétne vysoko až do mraků, tam vysoko uklidnění nalézá.Potápí se do hlubiny, tak hluboko, jak jen to jde,tam veškeré odpovědisám v sobě pak nalezne.Pak se zase vrátí na zem,k realitě všedních dní.Omrzlý a ošlehaný mrazempřežije zase pár dní.
miluška medvídková
mám ráda chladná letní rána kdy všichni ještě spí jen já sama a můj stín má duše tančí a zpívá všechny své žaly, radosti jen ptáci v korunách vědí co je lidský pláč
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.