Jen tak,možná ledabyle z dlouhé chvílemožná z radostijako dobrák od kostibarevné slzy jen pro ní ronítak jak na kostele zvony zvonípři setmění,rozedněnípravidelně zníbez ustáníza svítánísnad jen bláznům napoví uvnitř ztichl z křeče smíchjen plný kalichhořkosladkých pocitův básních prokletýchzůstal nedopitýna dně chybchceš ho dopít?chceš si znovu nabrat?chceš to napravit?ale jak..nelze uchopittak proč se snažíšskrze žízeňpořád všechno pochopitslova došla přetrhla sejak kouzelná nitmyšlenekjen se mihla, kolem prošlajak závan starýchvpomíneknech už toho nepiš dáluž vyhazují opozdilecenevšiml jsisskončil báljen na schodechpřede dveřmi, kousek opodálstojí šašek, smutný klaunco naivně však nešťastnědoopravdy miloval
Melody Pond
Pálí ten písek jdeš bosý pouští víš, že se štěstí neodpouští? A za dunou jsou další duny dálka je prostor neúplný za krokem krok a vody není bojíš se ale zastavení co čeká za dalším přesypem a je to sen či písek jen a kdo já vlastně tady jsem se sebou v rozhovor se pouštíš ty sám si štěstí neodpouštíš...
LemmOny
» Melody Pond
prokletí věčné neskutečné v myšlence stručné však nekonečné i štěstí mění se v cosi na čem pak tančíme bosí bloudíme vždycky jen ve vlastním já odpoušíme sobě jen co se má i když to občas zrovna moc nechutná