Mea Maxima Culpa - Diskuze a zkušenosti

Dnem i nocí, nese se křik zapomenutých, nakažených zoufalstvím.Utrpení fatální, způsobeno námi všemi bez rozdílu.Jsme jen alibisté, kteří křičí v prachu: „Bože prosím, dej mi sílu“.Odvracet pohled od svého odrazu nelze věčně, teď už to vím.Svět zbavili jsme svobody a svázali ho svými vlastními pravidly.Uvězněni ve lži, poháněni chtivostí, drancováni závistí.Nikdo z nás už ani neví, za co se to světu takhle krutě mstí.Nečekejme na to, jestli budou vyslyšeny naše prázdné modlitby.Člověče! Co tě to napadlo, lidské srdce využívat jako pandořinu skříňku?Jsem snad ještě pořád člověk anebo špinavá unylá zombie?Cítím, jak uvnitř mého těla s každým okamžikem věku cosi uhnije.Cosi podstatného, lidského, co mi teď už nestojí ani za vzpomínku.V agonii pocitů nesrozumitelných svíjím se jako had ve vroucí vodě.Můj vlastní stín zabraňuje světlu prostoupit mé temné dny.I přesto však snažím se být k sobě ponejvíce upřímný,když už tělo své vězním, tak své sny stále držím na svobodě....Hledám nějaký smysl, leč marně,nacházím jen příčiny, pro svoji nešťastně,pomatenou mysl.Kolik směrů, tolik cest.Ztrácím se ve vlastním světě bez hranic.Vytyčené cíle mizí jako hvězdná obloha v záři světel velkoměsta.Toužím po lidské spřízněnosti.Bez omylů z pochybnosti.Možná, že v dáli jeví se mi nová, zatím nepoznaná cesta.Jestli tohle není ONO, tak už potom nic!Nechám se jí tedy vést....Nejsem si vědom strachu...počkat! Vždyť strach si není vědom mě.Nestojím mu za námahu, tam mezi nebem a peklem, mezi životem a smrtí,tam je teď moje místo, kde budu stát bez nejmenšího hnutí,až vyprší mi moje smlouva s bohem,budu čekat na utnutí. Amen!