V bolesti a odpuštění,v hříchu,který hříchem není.Vztáhla jsem ruce k Tobě blíž,Ty však v nich prosbu nevidíš.Prošel jsi kolem,tiše,hluše,nezaslechl jsi pláč mé duše.Já zůstale jsem stát,však tiše šeptá srdce mé.Proč odlišné nechceš znát,smysl vidíš jen v neměnném.Však já jsem vodní hladina,co čeří se a přelívá.Potůček hravý,bublavýi moře, které koráb ze dna vyplaví.Tak zkus si se mnou hráta mít mě rád proměnlivou.Tak zkus být majákem,ke kterému mé vlny poplynou.A já vydám všechna svá tajemství,ve chvíli kdy naše srdce se setkají.
medulka
Moře by postrádalo svojí krásu kdyby jen klidné bylo bez vln jasu kdy boří se vše co bylo jasné pak nevíš zda nahoře jsi vlastně ale to kouzlo proměny a barev poskytne pravdu co chceme nalézt
Tyna_Tynka tak nech řeku volně plynout nestav už jí hráz dvakrát do stejné nevstoupíš toho nemusíš se bát raději se usmívat jak řeka sílí, roste až se stane mořem moste bezbřehý
toho netřeba se bát když její pramen rozlévá se ramena se větví v dál živou vodou vláhy čiší Láskou proudící ...