S kalichem pravdypaži svou pozvedáma k dálavám se ubírám.Křídla bělostná roztahujia s nádechem volně odletuji.Ještě v ústech jsou slova nevyřčená,ale co....u mě žádná změna.Co jednou začneto i svůj konec má.Ale dobro a láskastále pevné místo v srdci má.Pohled ještě poslední mámnež se vydám na širou pláń.Stále lásku opatrujmea duše čisté mějme.Snad modrý motýlse ze mě jednou stanea snad duše už konečnou najde.Tolika usměvů v paměti mámjakož to hodně vzpomínek uchovávám.Na vše co krásné jestve své hlavě uchovám.A tak dlaně svéco hřejí a pohlazení rozdávajíted na prázdné lůno pokládáma s posledním rozbřeskem své křídla roztahujia letím v dál....Stále tu věčná láska budei anděl co duše opatruje.a ten motýl...???Až přijde časi on usedne na loukua bude s jiným motýlkem tvořit pár.Už cítím závan toho vzduchuto je znamení letět......Ještě pár rozevření křídeljen tak naprázdno a už mohu stoupat k výšinám.Tak naschlesnad v jiné doběči jiný časzas ve svých zřítelnicíchnajdeme světlo a jas......
už zase ocelová žena
Markétko, našla ses...? Tak brzy, je to dobré znamení, jsi volná, připravená k odletu bez dechu... Myslím bez slz. Ale bude zase dobře, jen pár máchnutí křídly a... přeju ti nádhernou rozkvetlou louku před sebou ...