Toše kráčí kolem nása je zahalená v černý šat.S tou kápí kterou má přes očisnad proto,aby jsme se jí nemohli dívat do očí.Je to chladná potvora,která obchází s kosou dokola a nic jí není svaté.Ani pláč nebožátka,ani vzlykot starce,nic ji neodláká.Tak stále pamatujmeže jsme jen smrtelnícia na téhle cestě jsme jen učedníci
miluška medvídková
Díky kombinaci lidské přirozenosti a výchovy nezačneme obvykle žít (na rozdíl od obvyklého přežívání) do chvíle, než potkáme smrt. Nemoc, ať už vlastní nebo někoho z blízkých, je obvykle mementem mori, po kterém mnozí začínají žít. Proč ale čekat na nemoc či smrt, když se můžeme jednoduše poučit od starých moudrých Římanů. A tak nečekejme a jezme, pijme, tančeme, milujme se. Dnes! Zítra už to nemusí jít.