Venku sněžía ty v tom sněhu běháš bos.Z toho pohledu na Tebemě samotnou mrzne nos.Avšak uvnitř mě hřeje pomyšlení,že je tu kapka naděje,že se na mě bosej mužznova zas tak nádherně usměje. Venku sněžía vločky mi tě celého zasněžili.A já cítímjako bych po poušti kráčelai když zebe mráz.Ale i na té pouštisíly mě neopouští.Sníh se na mě spouštía Bůh mi to moje ranní snění odpouští.....