Tíží duši, těm co vědímyšlenky jak oblázky.Na některé odpovědinemá lidstvo otázky.Otáčí se věčným rytmemstarodávné soukolí.Někdy věci nepřebolíněkdy věci přebolí.
Najdise.czSystémová zpráva: Příspěvek je od uživatele rybka123, který(á) již smazal(a) registraci na tomto webu: =====
Jednou z potoka čistého jehně tiše vodu pilo a tu z lesa hlubokého vlkem překvapeno bylo, když tam hladem zmořený, přiběh celý zemdlený.
A hned na milou ovečku zuřivě se obořil.
Kdo ti drzá dovolil kalit mi čistou vodičku? Za tu opovážlivost musím tě teď potrestat.
Neračiž se tvá milosti, prosí jehně, rozhněvati. Uvaž přece, mocné kníže, když mám žízeň, musím pít. A jak mohu, stojíc níže, vodičku ti zakalit?
Kalíš, kalíš! Vlk hned křičí, ty jsi ovce bezbožná. Loni jsi mě pomlouvala.
Ach to je věc nemožná na to jehně pravilo. To jsem ještě nebylo.
Tedy to byl bratr tvůj! Nemám bratra pane můj. Ať! Z vašich to někdo byl prohnaný vlk odvětil. Pohaněli jste rod náš ty i pastýř i pes váš. Ty to za ně odpykáš. Teď tě stihne pomsta má, ukážu ti, kdo jsem já.
Popadl je v okamžiku, uháněl s ním do lesíku, na zelené pastvině sežral jehně nevinné.