POZNÁNÍA budeš na mě pořád hodná? Ptáš se...Otázka Tvá mně nepatřičná zdá se.Co asi zažil zlého, proč slyšet chtěl mé ujištění?Když vidina budoucnosti není?Odpověď mou přec vytušit měl.Což nevidí, že vzhlížím k němu jak k Bohu?Setkání dvě pouhá,dosavadní život můj je v nedohlednu...a nakonečná touha.Srdce rozcupované,myšlenky však náhle spořádané.Písmenka padají na bílý listjak první vločky do teplé půdy vpíjí se.Snad stopu zanechajía jemu do srdce se vryjí.Nárok na lásku bezpochyby není,však naději tu nevezme mi.Mé srdce rozervané -jeho uzamčené?Oči mé slzami naplněné -jeho zelené šibalské zkoumající.Jeho prsty laskající,úsměv odzbrojující,neskutečná něha.Jak nazvat projevy tyto, pokud to láska není?Není jiné metafory!Co to se mnou udělal,ptám se zase já?Zakřiknutá netančící,pohroužená do sebe,Němé výkřiky zoufalství snad zachytilsnad zjevil se včas.stihl mě probuditbuzolu duše správně nastavil -skryté, dlouho ve mě dřímající pocity objevil.Zachránil, však zároveň odsoudilk poznání, jak láska bolí.A budeš na mě pořád hodný?