Bloudíš, závějemi bílého smutku,nejtěžším závažím je Ti srdce...Mlčíš, v utajení svého hradu,všechny sluhy jsi dal zbičovatAť už proboha, neprosí o milost!ať už mlčí! Sluhové hlubokého nitrasoucitu a zapomnění...Jen někdy k ránu se ti zdává,o bílé labuti, něžných perutích...Vypiješ kávu hořkosti, mlčíš,v přesýpacích hodinách chrastí časNeprosím se tě o audienci,jen se modlím... vrať se Ti světlo!Vyjdi z komnaty, žij...