Nevěděla jsem,netušil jsem,že je všechno tak jednoduché.Milovat, odpouštět, žít.... Chtěla bych mít provázekpodobný jako měla Ariadnaa uvázat ho někde tady v tom okamžiku.A až se zase vzdálímaž sejdu z cestyvrátila bych se podél nitky zpěta pak zkoušela znovu jít,a snad dojít dál. Kousek té nitky bych ustřihlaanebo utrhla (co já vím ?)a přivázala bych svou ruku k tvé,aby nás už nikdy nenapadlože půjdeme každý „svou cestou“. Aby nám připomínalaže všechno může být tak snadné....