Knihkupectví DOBRA - Diskuze a zkušenosti

Merlot Děkuji za smutnou zprávu.To je mi líto.
Rád jsem tam chodil a nakupoval.
Měla tam vše podstatné.Dej prosím vědět až se knihkupectví znovu otevře či přestěhuje.
Byla by velká škoda,pokud by zaniklo.
Čest památce vážené paní z Celetné ulice.

Jyotis » Merlot No jo, takhle rozjeté podniky mají být s.r.o., ale Dobra chtěla mít všechno pod kontrolou. Měla knihkupectví, vydavatelství, dovážela drahé kamení.., no, asi se trochu uštvala...

Anyzeta » Jyotis Není nic hezčího, než se uštvat tím, co máme tolik rádi.

Merlot » Jyotis Kdo tam chodil,každý ji znal.Často byla na place,radila a pokud to bylo možné,vyšla vstříc.Máš pravdu,že možná si na sebe toho nakládala příliš,ale nejspíše brala svoji práci jako životní poslání...
Teď již nebydlím v Praze,tak proto bych přivítal pro nás přespolní informaci,jak to vše dopadlo.

castella To mě mrzí. Chodila jsem tam vždycky, když jsem byla v Praze, strávila jsem tam hodně času, dalo se tam posedět, počíst, s paní Dobrou popovídat, mám odtud hodně knížek.
Při jejich čtení si na ni vždycky vzpomenu.

Roseanne To je škoda,byla jsem tam nakupovat asi před dvěma měsíci.Všimla si mě jak tam vybírám něco hezkého a chtěla mi poradit.Měla jsem moc hezký pocit když se mě zeptala,jestli něco nepotřebuji.Měla jsem zrovna špatný den a jak se na mě podívala a usmála se,udělalo se mi najednou dobře...... zvláštní, ucítila jsem k ní takovou zvláštní lásku, že se mi jí chtělo až pohladit.......

Ra* Tvá zpráva mě včera hodně zasáhla, Jotis.
Ještě na konci listopadu jsem si tam vybírala knihu, když se u mě zastavila, já se otočila a objala ji. Byla překvapená ze setkání a cosi polevilo. Začala vyprávět o tom, kolik toho má (jako vždy) a že vůbec neví, komu všechny tyto vědomosti, informace, které nemá nikde v počítači uložené předá, komu předá knihkupectví. Nikdy takhle nemluvila, zaskočilo mě to, jen jsem se zmohla na obdiv (jako vždy), sdílení, možná trochu podpory. Nevím, podivný pocit, zmatek. Tehdy i ostatní odvrátili pozornost od jejích knih a naslouchali, kolik toho má a jak je na všechno sama. Když jsme se rozloučily, aby se mohla věnovat dalšímu zákazníkovi, všimla jsem si, jak odchází bosa, byla přece už zima. Jen se otočila a s úsměvem řekla: „… mě to takhle vyhovuje…“
Včera mi došlo, že tehdy už věděla o čem mluví a já neudělala nic.
Dnes cítím, že to vidí zase už jinak, z druhého konce…

Hodně lásky, Dobro

velekněžka jejda to je škoda,vždy když jsem jela do Prahy,tak tohle byla moje pravidelná návštěva