Nabídl jsem ti náhodouty malá křídla nadějeVzala jsi je do dlaníokolo tebe roztáli trochu závějeO skládání díků to nenímým platidlem je hruď dmoucíJá nejsem klanící se hokynářjsem jen náhodný kolemjdoucíV úsměvech jsi už mnohé splatilaco ještě jsem ti nepodalTvým zářícím očím jsem dávnomé příštězaprodal
renen13
jsi náhodný kolemjdoujcí a svoje křídla podal, snad po té,které jsi svá křídla věnoval, v srdci svém jsi trochu stonal.
svoje příště do nich zaprodal..?.., a tím přichází mé malé "ale" jsem také pouhý pocestný, nevím,jestli mě pozveš dále,
a dáš mi odpověď na otázku, zda s příslibem budoucna, lze křídla dát, zda neklameš tím, že podáš-li svá křídla, že bude pak led studený, kolem obdarovaného tát.
Bojím se,že křídly klameš a že pod příslibem tepla, skrývá se tvá zrada,faleš, ale komu se tady lže? sobě? jí?
nabídl jsi křídla, a s nimi pocit tepla, všude kolem plno ledu, je logické,že nabídku tvou přijala..
přijala je pro tuhle chvíli, kdy led kolem ní tak mohl tát, aby se v tom ledu zahřála, proto tvoje křídla přijala, jenom kvůli teplu,
jen bych chtěla znát, jestli by ta,s úsměvem co okouzlil tě, jestli by tvá křídla vzala, kdyby předem tušila, že tímto přijetím,zaváže se, k tomu,aby jim v budoucnu, víc než teplo co dostala, jim na oplátku dala..
třeba je to jen můj dojem, třeba všechno špatně chápu, třeba jenom závidím,že já křídla nedostala, třeba proto všechno vidím jinak,
jsem jen pouhý pocestný, co jde náhodou kolem, co vydal se na cesty, aby doma už neseděl, jen sám,za prázdným stolem.....