přispívám po 30 letech,kdy jsem našla starý zašlý deníček-tohle jsem psala v 17,snad se vám to bude líbit.Tak moc se nezmění až odtud odejdeš.Jen tenhle dům už nebude náš,kosi dál budou zpívat a slunce hřát.Jen ty už mě nebudeš líbat,jen ty už mě nebudeš lhát.Tak moc se nezmění,lidé se dál budou milovat,co na tom,že mezi nimi nebudeme my dva.Tak moc se nezmění,jen ty zas budeš volný jako ptáknebude tě už má láska jako kámentížit a spoutávat.Jen já budu dál v našem,promiň už jen v mém domě sedávat.Tak proč sedíš,zvedni už se,vždyť tady se mnou již nechceš být.Pospíchej,za chvíli slunce zapadne.Vždycky jsi pospíchal,již se tvé kroky v šeru ztrácejídnes naposledy jsi ode mne utíkal!