Bezděkysplétám slovíčkaněkdy z nichvyjde básničkajindy jenhromádka písmenekpokus o moudronavenekuvnitř mám spoustu šuplíčkůa na každym pokličkudostat se do nichdá se stěžíotevřeš násilím a uvnitřsněžíChci psátpo vzoru poetůmám však jenpero popletůco jsi mia jak to mám játěžko se do větsrovnat dáTy máš dar slova nemluvíšjen občas šeptášdo mých snůa co máš dělatdobře víškdyž v náručí mně podržíšvliješ tak síludo mých dnůdíváš sehladíšhřeješmým strachům se pak směješdo moře mého vnášíš klidjsi všeco jsem se bálachtít