Tu vzhlédla jsem ke hvězdám,tam pravda je.Naše láska žárem spálená je,vyměnils mě jako košili.Má lásko, nevyčítám, nelituji.Jdi svou cestou, když myslíš, že lepší je,já vydám se na svou, půjdu jinudy.Už nesmíš pálit mě,já měla pochopení pro tebe,ty však hlasy mé neslyšíš, oči mé, nevidíš je.Proto zvedám hlavu vzhůru ke hvězdám,kde ticho je.Mám toho tolik na srdci,ale mlčím, protože chci,abys svobodný byl, jak chceš ty...A tak vůle tvá - staň se!
Ajuse
» už zase ocelová žena
Ty to ustojíš, já to vím! Bude zase dobře, dej tomu pár pátků...Je to nakonec dobře, alespoň to můžeš uzavřít a pohnout se kupředu.