Ty mačkáš zubní pastu odprostředkaa já z toho kvetujsme obyvatelésvých uzavřených světůspojeninekonečnem co se rychle vlečehrdí jak lvia o samotě...vkleče...Ty tikáš do mých tichých chvileka já střílím slepébyli jsmebudema jsme na tom lépeNěkdy mně popadne ten smutek nad životem a vůbecvezmeš mně za ruku a nenecháš utéctJsou věci na zemi a mezi lidma takynakoneci nebe má přeci svý mrakya není černá jena bílá taky neníkdoví, jestli to naše "rád"cokoli změníJsou začátky a konce příliš brzytak jdeme dáli když nás to moc mrzíjá nevím co je vlastně dokonalýa třeba na to přijdemspolujinak bychom se nepotkalianebo budem pod tou lípou sedětdržet se za rucea nebudem nic vědětjenom se divit jak ten život utek´snad štěstí nakonecpřeváží ten smutek...