Uvězněna v Bastille svých snů,tam spoutána v okovech prázdnoty...Jen ztrouchnivělá pryčna se slamníkemmě dělí od naprosté, zhoubné nicoty...O chlebu, o soli...Skrz mříže vítám každé nové ráno,i dnes je slunce pod mrakem.Je to už dávno, ty dny nepočítám,smrti jsem unikla snad zázrakem...Co je lepší...?Má svíčka naděje už dohořívá,tak aspoň zapaluji svíčku samoty.Je větší, delší, širší. O mnoho...Snad zaplaší ty stíny v mojí mysli,tolik se bojím temnoty...Každou noc zvláštní kroky zvenku slýchám,ten zvuk je jako střevíc s podpatky.Vychází z chodby kdesi za zdí.Stoletou, zchátralou, promáčenou...Ty kroky nedají mi spát, stále mě v zádech mrazí.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)