Nad propastí života a smrtibalancuji mezi pádem a bytím.Jako na jemných křídlech vážkyprodírám se houštím a pohlížím svými zraky zpátky.Kam....,,?????Tam do propastikde není návratu. Jak vzhůrů.....??????Jen stoupat výš a výš k výšinám.Tam....Co světlo světa bude viděnoa srdce znova bude láskou oděno.Už nebude prázdné a v samotě spát.Jen bude se znova nad tou propastí smát.
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
buba
Vystavím pro tebe most, co bude jako ochránce, nad propastí stát, zapálím tisíc plamínků, a řeknu,mám Tě rád, uděláme sbírku kamínků, a budeme se smát. Vyletíš do oblak, s lehkostí motýla, nepomyslíš na to, co jsi už ztratila, Ve vlasech něžně tě vískat, a s láskou přiblížit, co můžeš získat.
Někdy přemýšlím nad věcma, které jsou a nejsou a proč vlastně to tak musí být...?! Jestli mi teď trochu rozumíš, jde právě o Markétku... Ale jsi kouzelný, což ostatně stejně všichni víme...