Z paprsků vlečku přes celé nebeze srdce záři, lásku skutečnouslunce své cítím jen skrze Tebeten nejhezčí pocit, chvíli nekonečnouuvnitř jen hořím, když úsměv tvůj vidímštastnou a krásnou,jiskru v temnotáchskrz smutek a pláč bolest tvou cítímtopící se růži, ve slaných slzáchi modrá obloha změní se do černaa chvílemi fouká jenchladivý severákvšak po každé bouři úsvit zas začínákdyž prosvítíš světlem svýmmůj temný mrakJsi moje všechno mé druhé jábouřkový mraki hřejivé sluncedobro i zlo které se vystřídákdyž hlava má podvede mé slepé srdce
Naskočila mi v hlavě jedna písnička,kterou jsem si kdysi dávno brnkala,mám ji tu napsanou ani nevím kdo ji už zpíval a jak se jmenovala, ale cítil nejspíš to co ty(alespoň co se týká poslední sloky;))
Jsi má voda, jsi můj vzduch, jsi něco, co uzavírá ten můj kruh Jsi svět, kterej mám a kterej chci mít i dál i dál
Jsi můj pláč Jsi můj smích Jsi mé desatero boží, jsi i můj hřích Jsi světlo na cestě mý, který mi říká kam mám jít
R:Tak se mi zdá, že ty jsi mý druhý já, Tak se mi zdá, když tu nejsi, tak mý já umírá
Jsi má slova Jsi můj zrak Znova a znova říkám já je to tak Ať má ruka v ruce tvý navždy klidně spí, klidně spí
R:Tak se mi zdá, že ty jsi mý druhý já, Tak se mi zdá, když tu nejsi, tak mý já umírá