Opuštěn v hlubině hladové samotybrodím se v slzách uplně sámuvnitř jen ticho a stíny prázdnotypocit co bolí, bez další nadějekrutě a bolestně poznávám vlastní dech nevnímám,a srdce mé bije navzdory všemu, už jenom z donucenív palčivé trýzni má duše hnijea v myšlence na smrt konečně nacházím laciné zbabělé uvolněnímyšlenky klovou jak hejno krkavcůnechtěl jsem přeci zas tak mocv poslední sekundě morbitních obrazcůden se mi mění v nekonečnou noc napolsed vzhlížím bez tebe ke hvězdámv sekundě před koncem jež zdá se být jednoznačnýi když se bez boje nikdy nevzdáváms pocitem prohry, uplně na dně končím svou pouť zbitý a poražený
Melody Pond
Copak, Marečku, předvánoční depka? To je mi tě líto... My máme spoustu sněhu, což je velmi veselé...v obýváku hlavně, což je o něco málo méně veselé...ale jinak je svět vlídnej a přátelskej...chceš pusu nebo panáka?