Z dálky stále slyším jeden srdce hlasVšak je mi stále blížnež můj šedivý vlasS tím hlasem jdou slovavěty,myšlenky hřejivéCítím se jak na koncia přesto vše nové,poprvéProč i když jen málopro mne je to mocKdo napsal"Pouliční lampa"Neruda....Nebo za ten výkřik může jenom nocA tak tiše šeptám do nociO rozkvetlé loucea mém citu bez mociPřesto si hýčkám vteřinya v naději rozestýlámmého srdce peřiny....pojď,přikryji tě peřinousvého srdce tepla....
medulka
Kdo ví zda i pro Nerudu nebyla pouliční lampa velkou inspirací snad i on četl v té její záři svá velká přání a nejtajnější sny a posílal do dálky hřejivá slova objímající duši to když pak ten kdo ví má zvláštní tlukot v srdci
Rotan
» medulka
Ve svitu té krásné záhady procházím ve snu rozkvetlé zahrady Ve svitu té krásné záhady vím co chci a že nepotřebuji náhrady Ve svitu toho pravdivého světla mi nejen má naděje svitla Ve svitu toho mého pouličního kouzla mi do dlaně slza štěstí sklouzla