Zpověď vězně (bez cenzury) č.1 - Diskuze a zkušenosti

Ráno. Začátek novýho dne. Další den v pekle, kde si člověk není jistej tím, jestli se vůbec chce dožít dalšího dne anebo zavřít oči jednou provždy a nechat svoji duši opustit tohle zatracený místo. To je ten zásadní problém, kterej tady pociťuje snad každej bez rozdílu barvy pleti, vyznání, postavení nebo ňejaký zasraný ideologie. Je to jedna z mála věcí, která nás všechny spojuje. Nás, nepřízpůsobivý parchanty, nebezpečný těm venku, který si o sobě myslí, že jsou příkladem vzorných občanů a že mají právo na svobodu a taky právo na to rozhodnout, koho o ni připravit. Atak se společnost rozhodla separovat nás od slušnejch lidí, vyhradit nám malej prostor, kde může zlo dál pokojně růst. Dokud nedosáhne vrcholu a nezačne se šířit ven zpoza zdí týhle pevnosti. Ano, život ve vězení je jako život v jinym světě, kde pravidla určují ty silnější, kde vyhrávají ty zákeřnější, oslavováni jsou ty zvrácenější a velebeni ty nejhorší z nejhorších . Nikdo z vás nemá ani to nejmenší tušení, jak těžký je zachovat si poslední zbytky lidskosti na místě, jako je tohle. Nemůžu o sobě tvrdit, že jsem vždycky dodržoval zákony, ať už ty psané bohem anebo ty, který si vymysleli obyvatelé týhle země, aby tak měli věci pod kontrolou, a mohli rozhodovat o tom, jak s kým naloží podle toho, jak se jim to zrovna hodí. Jo jasně, přiznávám, je tu i pár čestnejch vyjímek, ale těch se na názor nikdy nikdo neptá. Protože jinak by nemohlo dojít k tomu, že člověk, kterej jednou jedinkrát v životě uklouznul, skončí v cele tři krát tři metry s podělanym muklem, kterej je šťastnej, když bez pomoci trefí díru hajzlu. No dobře, posral sem to, ok? Ale lidi maj právo jak na trest, tak na odpuštění a já sem nikdy nikomu skutečně ublížit nechtěl, a za svůj díl viny sem už zaplatil. Tak proč musim hnít v týhle díře, kteřá mě naplnila strachem až po okraj? Vim, že tady jednou zařvu. Jednou nebudu mít to štěstí, bachař bude zrovna podplacenej anebo nebude dostatečně rychlej, aby mi zachránil prdel. Prostě jen čekám na den, až me tohle místo sežere zaživa.Tenhle den začal jako každej jinej. Víte, na takovymhle místě je to o stereotypu, takže vám všichni tady řeknou, že to nejdůležitější je najít si jakoukoliv činnost, která vás aspoň na chvíli dostane z týhle sračky pryč. Rána sou nejhorší. Zajímavý je, že na svobodě jsem to měl přesně naopak. Večery byly těžký, vždycky poslouchat jak děcka řvou, přemejšlet v posteli nad tim, co všechno se ten den posralo, jak manželce říct, že jí miluju i přesto, že ze mě každej večer cejtila jinej parfém. Ženskej parrfém, samozřejmě. Tohle všechno a mnohem víc na mě padalo jako lavina, nešlo tomu vzdorovat, heh, názorná ukázka dominovýho efektu. Ale ráno, jakoby ze mě první paprsky Slunce smyly všechny včerejší hříchy, já se probudil s čistym štítem a znovu jsem si plánoval jak prožít den naplno a neohlížet se zpátky. Byl sem parchant, to přiznávám, ale také jsem svoji rodinu miloval, všechny prachy jsem šetřil jen pro ně. Nikdy bych jim neublížil. Asi jsem si říkal, že na sebe vezmu veškerou zodpovědnost za nás všechny, a cokoli špatnýho se má stát, chci si to vyžrat sám. A víte, byl jsem v tom dost dobrej. Pak vás napráská jedna blbá děvka, se kterou jste ani nic neměli, prodá vás fízlům v domnění, že si sama zachrání prdel a vytěží z toho ňákej bonus, přitom na to dojede úplně stejně jako vy. Jo, některý ženský holt nemaj schopnost vidět budoucnost takovou, jaká skutečně je, protože jsou zaslepený přitomností a nebo jim koks vyžral díru do mozku. No a tak jsem tady, v té nejlepší společnosti a zrovna teď si dávám ražnej chleba spolu s masovym vrahem, kterej zabil a sežral vlastní tříletý děcko.“ Nápravné zařízení“. Kurva, jestli hledáte synonymum pro slovo paradox, pak jste ho našli.V životě jsem měl docela štěstí na ženský. Teda nepočítám tu čubku, kvůli který mám každej den budíček v 6:20 a do sprch chodim s další desítkou nadrženejch chlapů, který se mi snad ani jednou nedívali do očí. Matka říkávala, že mam cosi jako kouzlo osobnosti, nějakej zvláštní druh vnitřní jemné krásy, kterou ocení jen křehká ženská duše. Fotr ji doplnil, že sem prostě jen našel osvědčenej způsob jak každý ženský bezbolestně roztáhnout nohy. Jo, byl to samolibej hajzl, kterej znal romantiku jen z půlnočních televizních relací. Nesnášel jsem ho, a proto mi vůbec nevadilo, když se jednoho krásnýho dne uchlastal k smrti a nechal nás s matkou samotný. Máti na mě měla ten nejlepší vliv. Všechno dobrý mám po ní, jenže bohužel se na mě podepsal i ten starej ožrala. A proto, když jsem dostudoval práva, našel si krásnou a hodnou ženu, který jsem udělal krásný a zdravý děti, byl jsem šťastnej (jako vopravdu šťastnej) a tak mě nenapadlo nic lepšího, než samym štěstím začít obchodovat s drogama. Ani nevim proč, tohle jsem doposud nezjistil, proč jsem sám a dobrovolně nasměroval svůj život do hajzlu, kterej dřiv nebo později někdo spláchne spolu se vším tím svinstvem okolo. Možná jsem byl tak moc nadopovanej štěstím, že sem potřeboval trochu to vyvážit i nečim špatnym. Ale abych se vrátil k tomu o čem sem začal, měl jsem štěstí na ženský, na škole jsem jich měl plno, ale důležitý je zmínit ten fakt, že do mě byly všechny šíleně zamilovaný a žádné z nich jsem neublížil, naopak. Každé jsem dal to, co potřebovala, každé jsem vyplnil díru (v jejim životě). Jedna potřebovala všestrannýho kluka, o kterýho by se mohla doopravdy opřít - fajn. Další chtěla dokonalej sex - no problem. Jiná potřebovala intelektuála, kterej ji šetrnym způsobem připraví vo to, co si celej svůj život šetřila (asi myslela, že z toho pak plynou ňáký úroky, nevim). Byl jsem připravenej splnit jim veškerá jejich přání a aspoň na čas tak vnést štěstí do jejich prázdnýho života. Byl sem na sebe hrdej. Tehdy jsem však nemohl vůbec tušit, že tohle moje osobní kouzlo bude fungovat i tady. Začal jsem nenávidět sprchy. Jestli si ale někdo myslel, že tady budu taky vyplňovat ňáky díry, tak byl na omylu. Jeden to zkusil a skončil na ošetřovně. Ale je to přesně ten příklad, ke kterýmu jsem se chtěl dostat. Další z mnoha a mnoha paradoxů. To, co vám tam venku pomáhá, vás tady může dohnat k sebevraždě. Jo, takovej je holej zasranej fakt.Dnešní snídaně stála jako obvykle zahovno. Nepodařilo se mi dnes identifikovat ani ovoce. Ale až tu budete pár let, nepoznáte rozdíl mezi dušenym hovězim a krysím hovnem. Teď mě tak napadá, asi jste si všimli, že jsem do značné míry vulgární, co? Možná si myslíte, že jsem právě nasranej, a tak si tu vylejvam svůj vztek. Heleďte, lidi venku mají celou paletu možností, jak dát najevo svoje emoce. I ty záporný, žejo. Začíná to lehkou ironií, pokračuje vystupňovanym sarkasmem, poté na řadu přijdou lehké urážky (už tady můžete druhýho znechutit a dosáhnout svýho). Pokud ale máte před sebou votrlýho parchanta, vytáhnete těžší kalibr nadávek a pokud ani to nezabere, ke slovu se musí dostat vaše činy. No, nejdřív bych teda radil pořádně vyhodnotit situaci – jasně, je lepší znát poměr sil, než se přichystáte zasadit pravej hák dvoumetrový gorile. Nicméně, tohle všechno jsou vaše možnosti při problémech komunikace (pokud asertivita přestane fungovat). A proto lidi považujou vulgarismy za patřičnou reakci na patřičnej problém. Nemají je rádi, i když se jim v televizi hihňaj jak malý děti. Ale tady, hej vezměte toho největšího slušňáka, kterýho znáte, kterej zná tahle slova jen coby alternativní výrazy lidský anatomie, je klidnej, a zásadovej se spisovnym vyjadřováním a šoupněte ho na měsíc sem. Garantuju vám, že až vodsud vyleze, jeho slovník se stane biblí pro všechny pankáče, chuligány a jinou pouliční verbež. Tady je to normální, lidi tady zapomněli používat ta slova v jejich pravym významu a sloužej ke každodennímu užívání v dorozumívání. Kurva, vyser si, dopíči, zmrde… Nikdo to už neregistruje. Je to jako s násilím. Každej den tady někdo někomu natrhne prdel nebo podřízne achilovky, ale nikoho to už nerozhodí. Pokud se to stane aspoň 15 metrů od vás. Jo, tohle je další věc, na kterou si tady budete muset zvyknout. Vzdálenosti se zatraceně změní, takže na nějakej ten osobní komfort můžete zapomenout. Tady se s těma hajzlama sblížíte tak, až se vám bude chtít křičet. Ale nikdo vás stejně neuslyší.2. ->> http://diskuze.najdise.cz/prispevek…