všechny bolavé větvese sklání k zemia líbají ji v pokořevědomé břemenavědomé kmenekterý je nikdy neopustídokud se nezlomía to nedovolí...ony jen oblékají studená tělaaby jim nikdo nemohl ublížitneprostupným porostema vůní jehličív bezpečína mechovém lůžku s perlami smůly jantaru ...bez dechuvšak se silouse silouprázdna... které jediné může býtnaplněno...
medulka
I jejich bolest choroba v napadení oddělí jenom část celek se trochu změní ale jeho síla vzejde ze země z kořenů dá novou náplň prázdnu dalším dnům....růstu.