Zas jeden z těch dnů, kdy nevidíš na dno hrnkua podšálek zlostí rozbíjíš, aniž bys věděl proča když ho chceš slepit, zjistíš, že lepidloje zaschléa nemůžeš ani vyhodit střepy do košea nevíš, jestli jsi tak smutný nebo tak líný.A kolem tebe tečou slova, občas zamrznoujako rampouchy"Hej, to se nám ochladilo, co?"Brrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr!!!A bolí zima a mráz, a vnitřnosti z ledu"Ne, nedotýkej se mně!!!"- nebo také zmrzneš (neřekla Nastěnka)Dýchat, jen dýchatnahlas a zhluboka, do tvé tváře,do vlasů,do myšlenek,pocitů,rozfoukat všechnoFůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůůů!!!a stulit se do klubkajak hadco mňoukáa ucítit jediný orgánco ještě tepe...