Za zrcadlem či stěnou z leduse mihotají jen sny..Ledová královnas chladnými ústypolíbí zrcadlo a dýchne naň.Z toho zastřeného skleněného obrazuzří co bylo dávnou otázkou.To ledové královstvísvoji doménu máa pro ni malé bohatsví.Leč ten chlad jí neprostoupilcelou její bytostíjen stojí za tou stěnou marností.Ledové královstvíbyť základy jsou z leduvšak ona živá jesta má milující svět.Vždyť ona není z leduvždyť srdce má co tlučea láskou hoří.Jen za tou oponou z ledu ona stojí....
K příspěvku je přiložený obrázek, který se zobrazí pouze přihlášeným uživatlům.
(Přihlásit)
První den pohlédneš do zrcadla Druhý den uvidíš něčí oči - jako voda - modré Třetí den se otočíš k zrcadlu zády (maličká, maličká naděje hřeje u srdce...) Den čtvrtý potichu zpíváš a zapaluješ svíčky... Pátý den - obejdeš místnost... trošku zkřehlá (ale svá) Den šestý - podíváš se k nebi - ano, je tam! Den sedmý - pozvedneš závoj, vlečku z modrých baldachýnů... zahodíš tu změť...