vydávám se v dála každý koho potkávámjde mi chvíli po bokua ráda se loudávámsama známou krajinouv kupkách sena sedávámstředem země zaslíbené...můj milýuž dávno vímže vůbec nejsi můj...vedle někdy odháníšjá zavolám je zpátkyať zájem není vratkýa Tvým očím plamennýmjen se musím smátjen podání rukyjen polibek na čelojak svobodným se kráčelojak rozpuštěné vlasyjak tvůrcekdyž nechá volně svoje dílo růst...tak nediv se mým úsměvůma klidně lehce němým rtům...co líbajíčela dlaní otevřených(a nezlobí se)...