Vločko sněhováty třpytící se zázrakuVzpomínámjak dotkla si se jejich horkých rtůa teď si jen takpřistaneš na mém sakuVločko sněhováco cítila jsi na rtech té kráskyŽe ráda se smějea ze smíchu má u očíroztomilé vráskyVločko sněhováco ještě jsi cítilaze rtů té nádhernéženyŽe dýchá z ní sílaa přitom je plná něhyA vločko sněhováprosím prozraď ještěco řekly ti ty jejívlahé rtyŽe je neskutečně krásnékdyž žijí se i ty nejtajnějšísny
medulka
Vločka mohla by vyprávět jak rty možné je rozhořet jak oheň dokážou silně hřát a co tepla umí pak ony dát pak vločka zcela je bezbranná a vpíjí se tak jako do jara