Povídka - Diskuze a zkušenosti

Je tady hodně básniček - klááásných a co takhle nějakou próóózu? OLDŘICH A BOŽENAPan Oldřich byl starý mládenec,morous který měl pifku na ženy. Rozpadla se mu tři manželství a pokaždé mu jeho drahá vzala dráhu s někým jiným.Jako na potvoru vedle něj bydlela ženská,paní Božena – Oldřichem to nenáviděný druh tvorstva.Hrou osudu žila také sama,ale ne tak docela – měla totiž pětiletou fenku retrívra – Ádu. Ta byla jejím jediným potěšením a vždy, když přišla z práce,celé odpoledne lítaly s Ádou po lese. Když však byla fenka sama doma,tak často kňučela steskem po paničce.No to bylo něco pro Oldřicha. Byl totiž spisovatel a nejvíc jej navštěvovala Múza právě dopoledne. Pravidelně se stávalo,že měl rozpracované dílo hodné Nobelovky,když vtom se ozvalo přes tenkou stěnu sousedního bytu táhlé vytí Ády. Jako by někdo vzal Oldřicha hákem do žeber. Spadl mu děj,brýle z nosu a sebevědomí. Rval si zbylé vlasy nad ztrátou nosné nobelovské myšlenky. A tak jeho dokončené dílo mělo sotva poloviční hodnotu,což přičítal výhradně ale opravdu výhradně jen psímu rušení.Nedivme se pak,že paní Boženu nezdravil,zle se na ní mračil při každém setkání a práskal dveřmi odvetou za psí vytí. Božena zase rostla z práskání dveří a Oldřich to věděl. Vinil jí z toho,že není slavný spisovatel a že má málo vlasů,tak se jí aspoň takhle mstil.Jednou se z půdy domu zatoulalo malé,opuštěné,hubené kotě a lehlo si na práh bytu páně Oldřicha. Ten se zrovna vracel z nákupu a málem o toho prcka u svých dveří zakopl. „No co je tohle?“ Zamračeně zaregistroval malé klubíčko u dveří. Kotě se na něj ale podívalo bezelstným,prosebným pohledem – zachraň mě! Oldřich cítil svou převahu, ale zároveň tušil, že malá bezbranná schovanka zaplní prázdné místo v jeho životě. „Chceš asi mlíčko viď, zrovna jsem nějaké koupil“ a otevřel dveře bytu. Kotě ochotně vklouzlo do teplíčka. Za minutku už dychtivě pilo mlíko z misky. Ti dva si kápli do noty a stali se nerozlučnou dvojkou. Oldřich měl parťáka s kterým rozmlouval,když chytal nápady pro svá díla a kotě leželo spokojeně stočené do klubíčka na psacím stole.Až jednou… Pan Odřich se zrovna obouval před svým bytem a v tom okamžiku se paní Božena vracela s Ádou domů. Kotě vyběhlo škvírkou mezi dveřmi z bytu a hnalo se ve své naivní hravosti k feně. Uklouzlo a přistálo na zádech kousek od Ády. Oba sousedé ztuhli. Kočka a pes – odvěcí nepřátelé! Bylo už pozdě čemukoli zabránit a v bezmocné vteřině sledovali,co se bude dít. Áda se na chvilku zarazila. Sama neměla štěňata a tak se v ní probudil mateřský pud. Malé bezbranné kotě ležící na zádech si přihrábla opatrně packou k sobě a začala ho něžně olizovat. Oči Oldřicha a Boženy se setkaly a jejich zorničky se usmívaly. Pes a kotě se do sebe zamilovali. A tak začalo být na denním pořádku,že Oldřich v zápalu psaní zapomněl na kotě. To si našlo škvírku ve světlíku mezi byty a frnklo za Ádou. Oldřich pak trapně a s omluvami zvonil u sousedky,jestli náhodou u ní není jeho mazlíček. A pak nabraly události velké zrychlení.A protože máme tu moc, tak uděláme střih v čase a ději. Podíváme se klíčovou dírkou do bytu paní Boženy po dvou měsících. No to je idylka! Na perském koberci spokojeně odpočívá stočená Áda a u bříška jí přede malé kočičí klubíčko. Na velké posteli nad nimi leží Oldřich a k němu se láskyplně tulí Božena.„Jak je ti,kotě?“ zeptá se tiše Oldřich. A Božka jen spokojeně zavrní….Rich.