Jakoby zastavil se časa stojím tu zmrazenábolest odplula jak mrakmá tvář je smáčenáslzy tiše počítáma slané vážně jsoujá dost už spoléhámže smutek odnesouje z něj už mořeco odliv má v minutáchna pláži tiše sedíma koupu se jenom takmožná je to tímže jsem zmatenápátrám čím dál vícco všechno znamenámožná je to tímže jsem ztracenána zastávce mého srdcev ulici bez jménamožná je to tímže jsem jinačía slovaco jen něžně hřejímě vážně nestačímožná je to tímže srdce buší víca dušeco se chvějenechce v křeči býta tak nechám téctslzy po řasácha najednou i úsměvprozáří mojí tvář...je líp...a ne možná
medulka
» Rotan
Když v jednu chvíli máš pocit že jsi sám oči už neslzí jen mlčíš vteřinám tak obejmeš srdce to uvnitř plačící a šeptáš mu dlaní jdem dál i vánicí