Přítomnost postav je více než mínus stoosmdesáttřia šklebicí se maskycukra sůla drobkyz chleba...A záclony se poodhrnujíkdyž nikdo se nedívátakže vlastně neustáleprotože ne(ná)viděn býtznamená ne-být.A v ústech sládnepocit beznadějeNekrmte ty labutě!Pak nemohou létat...
LemmOny
v ústech sládne pocit benaděje jsi jen učastníkem svého děje tvé vlastní já i když neví, tak se směje když pláče rozum, co si myslí, že srdce se mu smutkem chvěje