Dnes ráno, vyšlo slunce - rychle!Lidi mávali a křičeli v ulicíchnekonečná tepna života sevěnčila okolo mé šíje...v nestřeženém okamžiku,kdosi zatáhl...a-p, a-a, a..../bez dechu.../Tisíce karafiátů letělo Slunci vstříct!Nad šedý komíny a panelákyV pochcaný uličcekrysy hrály na žebra strachušedivý holubi,zatleskali křídly: plesk! plesk!křídlo o kořídlo,peruť o peruť...Tisíce květin nad hlavama lidí!nad trvalou, nad tupým pohledem,nad úšklebkem děcka v kočárkunad pomalým natočením koutku okak - nebi?Je po všem,je po všem...Karafiáty všude po ulicícha zavřený vchody panelákůa pak už nic...
buba
A já tomu netleskám, ač v uměleckém podání, mě to hrůzu nahání, a pravda v celku pravdivá, proč je tam ta šedivá?a pochmurná... A hanlivé výkřiky, snad běžné v dnešní době, ale co se to tak smutné,odehrává v tobě? A karafiáty do oblak letí, na zemi však zůstalo spousta smetí... Však i na smetišti vykvete sedmikráska, a mezi smetím....vznikne čistá láska...