Po klidné hladiněhorké až se tají dechcítíš to teploa nejen na zádechjemnost a vůně se okolo vznášía plamen svíčkyněhu sem vnášítak podáš ses oddaností v dušia vnímáš srdceco tolik náhle bušía v klidu a tichunasaješ každý centimetr kůžea najednou se zdáže rozkvétají růžea splynou zcelas tebou a klidnou hladinouty užíváš sivše každou vteřinou....jsi rád....u svého odrazu.
medulka
» alassea
A ta fantazie začíná splétat pavučinu a umí stáhnout na dno nebo vynést na mělčinu ubrat ti odvahu když letí do temných stínů taky tě obejmout když potřebuješ sílu.
To mi přijde na básních nejkrásnější.....ten prostor pro fantazii. Tu vlastní.