V jedné nejmenované zemivládl kdysi mocný král.Dobře a moudře kraloval.Na jedné slavnosti,pořádané dvorem,tančili bohatí i chudí spoluv jednom kole.Byla tam tehdy - ke své smůle,i žena hezká snad, všakláska její rovnala se momentálně nule.¨Tělo její bylo, ale plno lásky,ruce neměly koho hladit,rty neměly koho líbata nikdo nehladil ji vlásky.Byl tam i rytíř bohatec,co však měl smělé oči.A právě oni dvase do neštěstí v tanci vtočí.Bylo z toho moře milování a pohádkové slasti.Však morálce to vzdorování,přineslo ženě strasti.Ty obavy však byly planéa ona dobře věděla,že může říci si - nebude dítě mé Vám říkatotče - pane.Pak z hrůzou , ale zjistila,jak moc v své volbě chybila.Ten rytíř hezký, milý a plný krásných slov,teď věnoval ji pohled jen a snůšku pohrdlivých slov.Ta pýcha ta ji ranila,pokoru v hněv ji zvrátila.A plna nenávisti připravila mu pomstu -- zlou zranitelnou lží.Řekla mu, aby ho velmi zranila, žesvé a jeho dítě v lůně úmyslně zabila.Ten drahý - jí tak milovaný muž,byl zraněn ve své pýše.A jazyk jeho už nebyl ostrý jako nůž.Byl plný ohledů a vida její vnady,nevěděl sám se sebou si náhle vůbec rady.V tom zjistila, ta líbeznás předobrou duší, že slzy, které sušípřec patří tomu muži.Oděna v skvostném hávua nejkrásnějším stavu, položila si na svá ňadra jeho hlavua pak mu pravdu vyjevila.Síla té pravdy ho však mocně urazila -- vztáhl pak po ní z něžných naráz zlobné rucea uhodil ji - pak začal líbat prudce.To konec je té legendya jestli čekáte,že "happy endem" skončístěží se dočkáte.To milování bylo poslední,poslední v jejím životě. Už žádného mít nechtěla vzdor kráse své a dobrotě.