V pouzdrech schovávámodlitky ze z voskuze svící, co kdysi hořely...pak někdou foukla zbyla jen vlna dýmuz našeho domu...Vstávat z mrtvýchzas a zasa pít a žíznita smát a lhátstrádatspřádatpohlazení...Pokušení svést,svést se v kočáře,do jeskyně,odkud není návratuže nemůžeš snéstbolestz potratu...Pak najednou někdo foukl...
pravdu díš však povstání to je vždycky z naděje a ta znovu rodí i nejztracenější víru
a naděje, ta je částí Lásky Lásky, která shlíží ze svého nejvyššího trůnu a k nejvíc bolavým se nejtěsněji přivine i přes jejich odmítání v nedohledném úsvitu Ví