Neslyším slova varování (?)Ach tak!Že prý je nedáváš ...už přišla kamenných nůšíchvílea že je mám přeměnit v liliebílé ?zatím se mi podlamují kolenaale věříš mia tak už vstávámchůzi však plně neovládámklopýtám ...ale věříš mi stáleteď už nechci se vracetuž chci jít dále(když ukázal´s mi zpětný chodraději dám se na pochod)není to na mě přece jen moc ?Neprý když zavolám Těpřijdeš mi na pomocPředtím však zavolal´s Ty na mě ...Jo to byla moje ozvěna !teď cesta má je už neměnnáslibuji ...A první květ rodí se z kameníMěj se mnou, prosím, dál strpeníTvé bílé květya to už se nezměnímiluji nade všev posvátném souzněnítak kaju sepřed Tebou...
buba
Tak krásně,krásně se kaješ, na struny odhodlání hraješ. Klopýtáš,padáš a vstáváš, vstříc novému,na pozdrav máváš. Tvé kroky, jsou jasnou myslí mířené, zbavuješ se těžkého břemene. Když kráčí Ti naproti souznění, kámen se v bílé květy promění. Můžeš být konečně šťastná, že jsi ty květy našla.....a Miluješ nade vše... a to je vše.